leabharlannai

Rubrika: Uncategorized

Šrámy [2]

Autobus je plný. Viktor si nemá kam sednout, postaví se vedle staré babky, se vztyčeným pyjem, který se ne a ne uklidnit. Žena je vyděšená a hledí z okna, přisune se ještě blíže ke spolusedícímu, který je z její blízkosti úplně špatný. proč se na něj ta stará kost lepí. Zahledí se do mobilu a hraje nějakou přihlouplou hru. Pohled se však zachytí na Viktorových kalhotech, ten má dnes pocit, že všichni po něm chtějí sex. Do autobusu nastupují další lidé, mladík, kterého Viktor obtěžoval, si stoupne vedle něj. Jejich zraky se setkají. Jeho hlavou proběhne tisíc myšlenek, většina z nich se točí kolem sexu. Musí s tím přestat, jeho kalhoty se takhle za žádnou cenu neuklidní. Kašle na všechno, nevnímá nikoho. Vrhne se na mladíka. Oba spadnou na starou babku a Viktor jej začne vášnivě líbat. Nejde to. Chybí obraz. Fantazie je omezená a na takovéto věci nemá dostatek zkušeností. Co to?
Cvak.‘
Cvak.
Není to sen.
Cvak.
Cvak.
Zastávka. Lidé. Déšť. Sex. Víno. Ochablé pysky a rozkroky mladíků. Všechno zmizelo. Proč?
Je to skutečnost.
Ví to. Je to pravda, věří tomu. Proč se všechno ztrácí v mlze? Hlasitá hudba. Všechny barvy oslepují zrak. Zakrývá si je, nevidí. Otevře oči. Nepoznává místo kde stojí, světlo je přepálené, může rozeznávat jen obrysy jednotlivých lidí.
Do prdele.
Co se stalo? Viktor nic neví. Probouzí se v posteli. Budík zvoní a rukou jej nemůže nalézt. Hlava mu třeštila a oči, celé zarudlé prodíral hřbetem ruky. Zase podivný sen. Takový, že když se vzbudíte, věříte tomu, že se to skutečně stalo… Je… to všechno! Ty kouzelné světla modrých motýlů poletující v kruzích podél vyhlazených okrajů mobilních operátorů. Psychedelická destrukce čokoládových myších sbírající bleší trhy bez podlahy. Viktorovy ruce jsou náhle obrovské a dosahují neskutečné délky. Oči má vytřeštěné, svět se chvěje a brvy se mění. Obrazy na stěnách již nejsou takové, jaké si je pamatuje. Všechno se propadá do kouzelného světa absurdnosti. Schová se pod rohožku a očekává příchod velikonočního zajíčka, který přinese radost všem dětem po celé Africe. Zvuk budíku se znovu opakuje, Viktor vidí, jak jeho ručičky poskakují po místnosti a ukazují světový čas na jeho polštáři, který se zabarvil nažloutlou tekutinou. Cítí se skvělé. Tlak v podbřišku zmize a spodek těla se příjemně prohřál. Promnul si ruce a ze šuplíku vytáhl krabičku s nějakými léky. Nasypal si jich plnou hrst a zapil neznámou tekutinou ve sklenici. Zorničky se rozšířily a Viktor znovu ulehl do postele. Cítil se svěží, v hlavě mu hrála příjemná melodie, která jej nabudila a donutila vstát z postele. Sundal si trenýrky a hodil je na postel. Sešel po schodech do koupelny. Míjel několik lidí, ale nedokáal si vybavit jejich jména. Nepřítomně všechny zdravil  a mával jim před obličejem. Zdáli se mu směšní, velicí a křiví. Opláchl si obličej studenou vodou a namířil si to do kuchyně.

Cór Thaobh a‘ Leithid

Jsem rád, že naše rodina má předky mezi kelty… a to i přes to, že nám do rodiny dali Cystickou fibrózu…

Šrámy

[1] [2] [3]

Podala jsem si ruku s Terkou Pergnerovou

Mamka přiběhla vysmátá do mého pokoje a řekla, že potkala Milana.

„Koho?“
„Toho z farmy“
„Koho?“
„Toho protivného“
„Aha“
„A Terku Pergnerovou“ Tak jsem na ni houkla „Ahoj Teri“ a podala jí ruku.

Jo… je výhoda bydlet kousek od natáčení té divné věci. Terka mi nevadí, ta je docela fajn holka, ale zbytek jo.
To je zase to, jak se do mého života vetře něco z televize. A to nám ji mají rušit…